Rousínovské zvony

            V. Kočka v Dějinách Rakovnicka věnuje zvonům jedinou strohou větu: “Karel Josef Hildprant dal roku 1740 kostel opraviti, zřídil v něm rodinnou hrobku a daroval mu dva zvony.”

            Jan Renner se věnuje zvonům podrobněji a popisuje tři.

            Dva zdobí erb pánů z Hildprantů a jsou opatřeny latinským nápisem. Na největším z nich čteme: Buď jméno Páně pochváleno od toho času až na věky. Léta 1740 ulil mne v Praze A. Zacharius Dietrich. Zvon zdobí obraz sv. Josefa a Karla Velikého.

            Menší zvon má na hořejším okraji znak pánů Hildprantů a pod ním nápis: Hlas zvonu chválí a velebí matku najsvětější. Pod nápisem je vypouklý obraz Panny Marie, stojící na hadově hlavě.

            Nejmenší zvon s obrazem Krista a erbem má nápis: Vysvoboď nás, Pane Ježíši Kriste - r. 1740 - od hromobití a bouře.

            Tyto zvony se rozezvučely každý týden v sobotu. Tomu se říkalo, že “se slaví”. Byla radost poslechnout si jejich libý tón.

            Dne 15. ledna 1917 o půl čtvrté se naposledy rozezvučely všechny zvony nad naší osadou. Krásný, čistě sladěný souzvuk v měkké tónině (as, ces, es) se nesl nad krajinou smutně a dojemně...

            Přijelo třináct vojáků s povozem, provazy a kladkou. Již 7. ledna bylo v kostele oznámeno, že dva největší zvony sejmou. Nejprve byl sundán největší (5,5 q) a potom prostřední (2,5 q). Jeden po druhém byly položeny na fošnu a severním oknem z věže svrženy. Přes noc zůstaly u kostela na sněhem pokryté zemi. Druhý den byly odvezeny do Rakovníka a na věži zůstal jen nejmenší zvon a umíráček. Jak je doslova poznamenáno ve Školní kronice: “Snímání přihlíželo hojně domácích obyvatelů, z nichž někteří se slzami v očích se zvony se loučili...” Toto potvrzuje i pan František Šic ve svých Pamětech a dodává: “Když byly zvony s věže zhozeny, zapisoval si zdější farář Antonín Hvízdal nápis zvonů. Stál jsem blízko pana faráře a slyšel jsem, jak četl s jednoho zvonu nápis Ave Maria.”

            Dne 8. srpna 1917 v půl sedmé odpoledne se ozvalo zvonění zbylými dvěma zvony. Po chvíli umlklo a vojáci sňali poslední ze tří krásně sladěných zvonů. Jejich souzvuku se nevyrovnalo zvonění v žádné obci v širokém okolí. Zůstal tu jen malý umíráček, který měl zvonit místo všech ostatních.