Stará škola

 

ŠKOLA

     Škola a byt učitelův byly tehdy v nízkém přízemním domku uprostřed obce pod farou, jehož podoby průčelí se asi domyslíš, přehlížíš-li s úsměvem typickou dětskou kresbičku domečku s dvěma okénky blízko stěn, nakloněným komínem a prkny ve štítě. Že byla učebna málo vhodná, lze ještě dnes posouditi dle skrovných a malých oken, nízkých stropů a vlhkých zdí toho domku. Bývala žáky přeplněna, tísnilo se jich v jedné místnosti ke stu, že prý i na podlaze mimo lavice sedali. Přiškoleny byly obce Červený Zámek, Zhoř a Nová Ves. Že byl vzduch, hlavně v zimě, vydýchaný, snadno si lze domysliti.

 

TŘÍDA

Navštivme tehdejší třídu. Byla nízká, se dvěma okny, mezi nimž zavěšen černý kříž se zlaceným Kristem, hrbolcovité stěny obíleny, strop primitivní ze dřev, z tak zvané dlouhé kulatiny, přetřen vápnem, jež časem oprýskávalo, a tak chatrný, že skulinami do učebny propadávalo smetí a plevy, zvlášť když hrabala na půdě zaběhlá slepice. Tu pan učitel nechal učení a pospíšil ji dolů sehnat. Veliká tabule na stojanu byla notně odřená, a mimo obraz císaře Ferdinanda V. zdobil světnici starý obrázek přírodopisný, původu německého. Lavice dlouhé ve dvou řadách byly neobarvené, s hořejší deskou úzkou, nehty a kudlami školáků zrýhovanou. Počítadla nebylo, nahradily je žákovy prsty.

 

VYUČOVÁNÍ

     Děti si nosily do školy sebou břidlicovou tabulku, teprve v pozdějších létech orámcovanou, křidlici, olůvko (plavajs" – tužku), husí brka, z nichž jim pan učitel ostrým nožíkem vyřezal pera – ocelových nebylo – dále inkoust ve skleničkách, abecedu, slabikář neb čítanku, jeden nebo dva archy papíru v modrém balíku od cukru a veliký krajíc chleba; početnic a mluvnic nebylo Přespolní žáci nosili tyto potřeby v režné plátěné torbě jako kapse, opatřené dlouhým tkalounem nebo páskem přes rameno a prsa na zádech. Již tehdy použili kluci tohoto tlumoku jako zbraně v šarvátkách "Rousňáků" s "Kavkami" (na Krakovci mnoho kavek), v sebeobraně, nebo jako židle a saní.

     Nejmenší prvoškoláci, "písmenkáři", nosili tisknutou abecedu na "škartce" papíru, přilepenou nebo přibytou na prkénku opatřeném dole rukojetí, aby prý se tak brzy neroztrhala. Na té prstíkem ukazovali a čtli písmenka. Pro druhoškoláky napsal pan učitel nahoře na tabuli švábachem (německým písmem) předpis, např. "Čistota sluší tělu i duši, Pokora je krásná ctnost", což oni na tabulkách nebo na papíře přepisovali – pan učitel jim nalinkoval – jindy "říkali na slabikáři". Starší  (chodilo se jen do 12 let do školy), počítali: při adici (sčítání) "našli" suma-sumárum (součet), při odčítání často "když nemohli, musili se vypůjčit", nejtěžší bylo multiplicírování a dividírování (násobení a dělení), vrchol všeho byla regula de tria (trojčlenka). Abecedu odříkávali takto: Adam, beran, cepy, dělám, Eva, falše, jahly, háky, cherub, Ivan, Karel, lampa, Marjánka, Nnka, Oto, palec, such, Turek, Uška, Vaška, y-ynu, Zuzana, žába. Také musili věděti, kde se dělá pich (tečka), dvojpich (dvojtečka), přetínek (čárka), odkazník (hvězdička), nedovtipník (pomlka).

Náš FACEBOOK

 

Naši sponzoři

 

 

  Mgr. Jan Mandaus

 

Mgr. Miloš Klikar

 

JUDr. Bronislava Gembčíková

 

Mgr.Vláďa Mirc

 

 Helena Mircová

 

 Květinářství CAFEX Rakovník

 

Harry Mark

 

Ministerstvo kultury ČR

 

Adam a Veronika Kurtovičovi

 

 

   Obrovský dík patří všem, kteří účinkovali nebo se nějak podíleli na našich akcích. Většina umělců vystoupila za minimální odměnu, či pouze z dobroty  srdce a ze sympatií k našemu sdružení.